Trénink 15.7. 2011
Účastnili se: Jiřka, Honza, Jindra
V den, kdy má svátek Jindřich se bohužel nekompletní VBT vydal na projížďku po okolí Rychnostelecké megalopole. Jirka s Honzou začali cestu v Kostelci a pokračovali přes Doudleby a s malou orientační chybou se dostali až do Rychnova, kde nabrali Jindru.
Začali jsme zostra a to prudkým stoupáním na Poustka, kde jsme nasadili vražedné tempo poté, co jsme zahlédli nějaké hobbíky, co si to šlapali na 1,1.. Předjeli jsme je, div, že je tlaková vlna, následující po našem průjezdu, nesmetla.
Poté jsme pokračovali směrem na Slavěnku, kde si někteří zkusili průjezd docela dost hlubokou kaluží. Podle zápachu to asi nebyla pouze dešťová voda. Když jsme najeli na silnici do Kvasin, začal Jiřkule trochu skuhrat, že jestli nepojedeme přes Solnici rovnou do Častolovic, tak že na nás kašle a pojede sám. Nakonec se ale neubránil spalující touze projet místy, kterých se ještě pláště bicyklu jeho táty nedotkly. Na silnici do Černíkovic na nás začal troubit nějaký frája ve Volkswagenu Passat kombi. A aby toho nebylo málo, tak nás ještě ošplouchnul ostřikovači. Asi se mu nelíbilo, že jedeme 3 vedle sebe.. Ale chápeme, že ještě nemáme dresy s logem VBT. Až budou, tak nám řidiči budou z cesty uhýbat a spolujezdci nabízet Enervit. Prostě šaty DĚLAJÍ člověka a v amatérské cyklistice to platí dvojnásob!
Z Černíkovic jsme pokračovali do Lična, kde jsme si prohlédli sídlo naší nejmenované profesorky ruského jazyka a domluvili se, že jí při nějakém dalším tréninků, ale teprve až se vrátí George Lorenc z anglické metropole, navštívíme. Následoval další kopec nahoru. Zdánlivě nekonečné stoupání do Ježkovic jsme pokořili a stanuli na nejvyšším bodě naší cesty. Čekal nás jen strmý sjezd do Rašovic, odkud jsme již pokračovali do Čestic, dále pak do Častolovic a po hlavní I/11 jsme šlapali do Kostelce. U radaru nás čekala sprinterská premie. Bohužel se nezúčastnil Jiřka, asi nás nechtěl ztrapnit, a proto se do bojů o zelený trikot pro nejlepšího sprintera zapojili pouze Honza s Jindrou. Ze souboje nevyšel vítězně ani jeden, ale za zmínku stojí hodnota, kterou v okamžiku našeho průjezdu radar ukazoval - 44 km/h. Jak vidno, jsme rychlostně velice dobře připraveni na cestu do Vaduzu. Budeme jen doufat, že někde nepotkáme Cavendishe, který by nám možná trochu mohl srazit hřebínek.
Před jednou nejmenovanou garáží v Kostelci jsme se rozloučili, naplánovali další trénink, který bude směřovat do hradeckého Makra, abychom nakoupili mandle za velkoobchodní cenu. Ale nepředbíhejme, o tomto výšlapu bude vyprávět další článek.
Váš Vaduz Bike Team