"Asijská" mise
Už od památného tripu do Prahy, který je do detailů popsán v článku Postřehy z vysokoškolského života, jsme živili myšlenku na setkání v Olomouci, aby Honza, jediný člen VBT studující v "matce měst", zažil atmosféru Hané. Sice uskutečnění tohoto plánu trvalo víc jak čtvrt roku, nicméně tuto sobotu na olomouckém hlavním nádraží vystoupili z RegioJetu Honza se svou drahou polovičkou Péťou, Lóra a Káťa, která přistoupila v Pardubicích.
Oné chladné březnové soboty jsme měli nabitý program. Hned dopoledne jsme ještě spolu s Terkou vyjeli autobusem na Svatý Kopeček. Na tomto místě, které někdy v 90. letech minulého století navštívil samotný papež Jan Pavel II., se nám celkem zalíbilo a i v bazilice, která je zde vystavena, jsme se nenudili. Někdo se křižoval svěcenou vodou, jiní se modlili. No, každopádně by asi nebylo od věci baziliku znovu vysvětit.
Poté jsme pokračovali do ZOO. Hned v pokladně nás nejvíc zaujala nabídka koupě krmiva. Dotázali jsme se, co jím můžeme krmit. Nikdo z nás nečekal, že bychom dostali flákotu masa pro tygra, a proto nás celkem potěšilo sdělení, že můžeme nakrmit ovečky, kozičky a lamičky. Hned za branou jsme pytlíčky s krmivem otevřeli a následně i ochutnali a konstatovali, že to není o moc horší než kukuřičné lupínky. ZOO byla trochu polomrtvá a stejně tak i zvířata, která se buď schovávala nebo spala. Byly zde i výjimky, jako například opice. Sice jsme se v jejich pavilonu na vlastní čich přesvědčili o pravdivosti přirovnání, že je tady smrad jak v opičárně, ale to, co na lanech ti opičáci předváděli, za tu chvíli nedýchání stálo. Dále jsme viděli hrošíky a hady a kačeny a žirafy.A pak přišlo na řadu toužebně očekávané krmení! Kozičky, ovečky a lamy se k nám při prvním zašustění sáčků s krmivem seběhly skoro jak Somálci. Jiřkule dokonce přelezl plot a krmil zvěř přímo ve výběhu a brzy si získal přízeň všech rohatých.
Shodli jsme se na tom, že lamy jsou nejkrásnější, hlavně díky svým velkým očím a laskavému úsměvu. Zbytek krmiva jsme rozdali rodince s malými dětmi, která si na pokladně krmivo nekoupila. Po tomto dobrém skutku následoval výstup na rozhlednu, ze které teda moc výhled nebyl, protože bylo zataženo a Terce se nelíbilo, když jsme se ji pokoušeli rozhýbat. Sešli jsme tedy zpátky dolů a počkali na holky, které si dopřály kafíčko. Naše další kroky vedly kolem makaků, kteří byli provizorně umístěni ve výběhu černých medvědů (medvědi tam už ale nebyli), což vypadalo dost směšně a trochu jsme opiček litovali. Dále jsme pokračovali k rysovi, lvům, tygrům, jaguárovi, levhartovi, krokodýlovi, piraňám, rejnokovi, ostrorepovi, žralokovi, až jsme skončili ve výběhu mezi klokany, pštrosy a svišti.
Zbytek ZOO jsme už proběhli celkem rychle, ať už to byl další ze smradlavých opičích pavilonů nebo ještě smradlavější netopýří pavilon, výběh polárních vlků, kamzíků a také medvědů, které jsme ale bohužel nezastihli. ZOO jsme opustili a ještě dlouho si pak vyprávěli všechny zážitky!
Před zpáteční cestou do Olomouce jsme se zastavili na polévce, někteří na hranolkách či opečných bramborech a pak společně s davy důchodců sjeli autobusem zpět do města. Naším provizorním útočištěm se stal byt, který se svými spolubydlícími přes týden obývá Jirka. Tam jsme si chvíli odpočnuli, zabavili se hraním vědomostní hry Svět, ale hlavně debatou o tom, co by měla žena dělat, pokud by ji někdo chtěl znásilnit. Radši tady nebudu psát, s jakou teorií přišel Lóra. Po páté hodině odpolední jsme ve velice dobré náladě vyrazili na Lasergame. Byl to litý boj mezi týmem Káti, jejímiž spolubojovníky byli Lóra s Jindrou a týmem Péti, která hrála s Honzou a Jirkou. Projevila se herní praxe a Káťa všechny převálcovala a svůj tým dovedla k přesvědčivému vítězství.
Po krátkém mezipřistání v Jirkově bytě jsme pokračovali na večeři do pivovaru Moritz, kde nás svou přítomností opět potěšila Terka, která se nezúčastnila Lasergame. Uvedli jsme se velkolepě, když Jindra převrhl Terčin čaj a polil celý ubrus. I přes tento drobný incident byla obsluha stále příjemná a nacpali jsme se opravdu královsky, teda až na výjimky, které si objednaly grilovanou zeleninu. Ale proti gustu...
Bavili jsme se o všem možném, smáli se, plánovali, vzpomínali a najednou se z večera stala noc. Ještě se nám ale nechtělo jít spát a proto jsme zašli do Eska, které ale bylo úplně prázdné, protože v Olomouci je narozdíl od jiných měst v sobotu večer celkem prázdno, protože všichni studenti, kteří do podobných podniků chodí, jsou doma. I tady to uteklo hrozně rychle a už někdy po půlnoci jsme byli zpátky u Jirky a ulehli ke spánku. Jiřka nám sdělil, že jestli ho někdo vzbudí dříve, než v 9:00, osobně dotyčného či dotyčnou zabije.
Probudili jsme se celkem brzy, ale vědomi si Jiřkova slibu, snažili jsme se ho nevzbudit. Nakonec vylezl sám a všichni jsme se vydali na nádraží vyprovodit "Pražáky" a Káťu. Na peróně následovala celá procedura, sestávající se z nezbytných "respektů", konverzace o tom, že to bylo skvělé, došlo i na slzičky a najednou už ti čtyři "Čecháčci" seděli v Leo Expressu a ujížděli zpět do Prahy, resp. Pardubic.
Byla to opravdu skvělá akce a doufáme, že ji někdy zase zopakujeme.
VBT