Rok 2012 je minulostí. Rok, který se stal mezníkem v celé historii Vaduz Bike Teamu. Rok, který rozhodl, jestli je naše cyklistické uskupení vůbec hodno svého jména. Rok, který nám všem navždy změnil život.

Uplynulých 366 dní se na následujících řádcích pokusíme stručně zrekapitulovat.

Leden se nesl ve znamení maturitního plesu třídy 8.A8, který se konal v pátek třináctého. Byl to tedy ples Jirky a Jindry a svým způsobem i Honzy, který, ač už tehdy byl dlouhá léta studentem hradecké „Boženy“, do této třídy stále patřil. Celkem jsme si to užili, velikou radost nám přineslo zejména půlnoční překvapení, které jsme teprve naostro (NE ve smyslu bez spodního prádla J ) zvládli bez chyby. Otázkou zůstává, jestli jsme si to záměrně schovávali na konec nebo nám pomohl alkohol…

Na konci ledna jsme prožili nezapomenutelný večer v Častolovicích, kde Honza před zraky zbylých dvou členů VBT vyžahnul velkého draka takovou rychlostí, že jsme se nestačili divit. Jak vypadala cesta domů, o tom z pochopitelných důvodů raději pomlčíme.

Pak přišly na řadu plesy paralelních tříd a v období největších únorových mrazů i Honzův maturitní ples. Ten se konal v hradeckém Aldisu. Jirka se bohužel nemohl zúčastnit, takže prapor VBT tam kromě samotného Honzy držel jen Jindra. Oproti rychnovským gympláckým plesům to byla celkem rozdílná akce. Už jen díky množství lidí, reprezentativním prostorům kongresového komplexu a faktu, že to byl maturitní ples všech čtyř maturitních tříd.

V březnu se toho moc nedělo. Nebo alespoň si takhle z hlavy nevzpomínám na nic, co by stálo za zmínku. Jirka jel se školou do Bruselu, kde prý mají hnusný pivo a jinak to tam stojí za prd. Začalo přituhovat ve škole, všichni začali strašit maturitou, což nebylo zrovna příjemné. Ani to nám však nezabránilo uspořádat v dubnu Vysokohorské soustředění I. O jeho průběhu si můžete přečíst ve dříve zveřejněném článku na našem webu: "Velikonoční tréninkový kemp"

Před písemnou maturitou jsme se ještě (bohužel bez Honzy) společně s několika dalšími gympláky a gymplačkami zúčastnili Tour de Pub po Rychnově. Doufáme, že v dubnu 2013 se akce zopakuje a vydržíme déle. Poté tedy přišla ta písemná maturita, to bylo ještě zahřívací kolo. Moc si z toho nepamatuju. Vím jen, že bylo hrozný vedro a už ani nevím, jestli to bylo ještě v dubnu nebo už na začátku května.

Každopádně květen se nesl ve znamení studia. Snažili jsme (často marně) využít každou volnou chvíli k učení na zkoušku dospělosti. Nebylo to lehké, dělat něco, na co jsme si za těch uplynulých 8 let příliš nezvykli, tedy učit se. Týden od 21. do 25. května. Tehdy to přišlo. Naštěstí jsme to zvládli, docela i v pohodě. I Honza v Hradci si to kvalitně povodil, když z mnohokrát propírané a údajně těžké vyšší úrovně matematiky dostal dvojku. Honza s Jirkou už po maturitě měli padla, protože jejich percentily ze Scio testů jim studium na VŠ předem zajistily. Jindru ještě čekaly přijímačky.

Jinak se celý červen nesl spíš ve znamení finálních příprav na odjezd do Vaduzu. Ladili jsme kola, zavazadla, trénovali, ale hlavně se už hrozně moc těšili! A opravdu jsme se dočkali. 30. června 2012 jsme stanuli kousek před česko-rakouskou hranicí nedaleko od Znojma, s naloženými koly a vidinou příštích třech týdnů na cestách. Kdybych tady měl psát o naší cestě, bylo by na hoooodně dlouho. Proto kdo ještě nečetl náš deník z cesty, může si ho stáhnout po kliknutí na tento ODKAZ!

Po návratu z Vaduzu jsme se cítili jako králové. Splněná výzva, ale hlavně asi nejlepší 3 týdny v životě nám vlily do žil novou energii. V srpnu jsme společně téměř nic nepodnikali. Honza odjel se svými kamarády z Hradce poznávat krásy Beneluxu, Jirka zase obdivovat krásné křivky dívek opalujících se na chorvatských plážích a Jindra v Rychnově provázel na zámku. A málem bych zapomněl na jednodenní výlet na Praděd a zpátky na kolech. Jirka tenkrát nemohl, jeli jsme pouze ve dvou a musím říct, že to byl očistec, Albula hadr. Když jsme asi po 110km teprve dojeli k poslednímu stoupání na Praděd, které měří asi 7km, řekli jsme si, že na to kašlem. Byli jsme dost vyčerpaní, ale i tak nás ještě čekalo hodně moc kilometrů z Karlovy Studánky do Šumperka, odkud jsme se přiblížili vlakem do Chocně a těch posledních 20 kilometrů dojeli. Řekli jsme si, že se o Praděd pokusíme znovu, ale bohužel na to už nedošlo. Snad se zadaří v tomto roce.

Prázdniny se pomalu chýlily ke konci, stihli jsme navštívit disko na koupálu v KnO, což už nikdy více neuděláme. Honza udělal moc dobře, že tam tenkrát nešel.

Na začátku září začal Jirka pracovat, Jindra se dozvěděl, že nebude studovat v Praze, ale v Olomouci a Honza si užíval odpočinku. Od půlky září začali Jirka s Jindrou chodit do školy, Honzu, jakožto studenta „Úkáčka“, čekal začátek akademického roku až 1. října. Bylo to trochu, jako když někdo neplavce hodí do vody. Byla to velká změna, ale myslím, že jsme se s tím celkem vyrovnali a až na dojíždění a horší jídelnu si moc nemáme na co stěžovat. Ve stereotypu se nesl i celý říjen a listopad. Z toho nás vytrhlo pouze finále Davis Cupu a pražská session, o které si můžete více přečíst v článku Postřehy z vysokoškolského života.

Nakonec se přiblížily první zápočty, zkoušky a Vánoce. Začali jsme plánovat Bike Trip 2014 a najednou tu byl poslední den roku, který stejně jako v loňském roce patřil Silvestrovskému běhu. Jirka neběžel, Honzu skolila viróza, běžel tedy jen Jindra, který letos výjimečně neměl žádnou zlomeninu.

Silvestra jsme oslavili bohužel bez Honzy, který, jak už je psáno výše, onemocněl, a proto se nemohl zúčastnit komorní akce v Rychnově.

Doufáme, že rok 2013 bude stejně úspěšný jako ten předcházející, přestože nás v něm nečeká žádná velká cesta.

Děkujeme za podporu 

VBT